Recenze: všechny naše Little Blue Lamb boty

Růžové capáčky z LBL kolekce Baby byly Beatčiny první botky - kupovala jsem je když jí byl rok, chodit začala ve 14 měsících. Nosila je téměř každý den (měla jedny na střídačku) několik měsíců - na jaře a zhruba do poloviny léta.

LBL kolekce Baby je barefoot - lehká, s flexibilní rovnou a tenkou podrážkou, ohebnou příčně i podélně. Špička boty je dostatečně široká a bota se snadno nazouvá. 

Neřekla bych, že Bea při chůzi šmatlala, začala chodit pozdě, ale byla sebevědomý chodec - přesto botky za těch pár měsíců doslova prochodila - v jedné botce zůstala díra, druhá k tomu neměla daleko.

I přesto jsem ty boty měla ráda - a druhé jsem zvolila stejné značky. 

Letní boty už  byly nošeny výrazně méně, kdykoliv to šlo, nechala jsem ji úplně bez bot. Dopadly tudíž o něco lépe.

Ale je jasné, že nosit je o měsíc dva déle, prodřou se úplně stejně.

Další v pořadí byly podzimní tenisky - tentokrát s jinou, tzv. squeaky podrážkou. Ta je méně flexibilní než podrážka Baby bot, ale pořád ještě ohebná na všechny strany.

Squeaky podrážka je silnější a při došlápnutí píská. Naštěstí jde pískací ventilek vyměnit za nepískací, ale tím průšvih nekončí: jak vypadá podržka uvnitř, je vidět na těchto fotkách, pod patou je velká vzduchová bublina a jakási molitanová výstelka.

Poslední holčičí LBL boty jsou zimní s kožíškem a squeaky podrážkou - tato je dobře ohebná příčně, ale podélně už to jde ztuha.

Špičky zničené z odrážedla, jezdí se i v zimě.

Sašovi už jsem mohla vybírat jen z největších velikostí, měl sandálky (které nemůžu nikde najít) a tenisky, oboje se stejnou překvapivě tvrdou podrážkou.

Boty jsou sice lehké a široké v oblasti prstů, ale podrážka je úplně tuhá - u LBL bohužel platí, že čím větší velikost, tím méně barefoot.